Landštejn je jednou z nejrozsáhlejších a nejlépe zachovaných hradních zřícenin u nás. Landštejn, který stojí v příjemné lesnaté krajině na jednom ze žulových vrchů Novobystřické vrchoviny, od pradávna střežil hranici tří historických zemí ? Čech, Moravy a Rakouska. Landštejn se nachází na Jindřichohradecku v Jihočeském kraji. Přístupová cesta od severu prochází první renesanční bránou ze 16. století, chránící vstup do předhradí s hospodářskými budovami. Za druhou bránou je ve svahu nové pozdně gotické předhradí, chráněné hradbou se třemi půlkruhovými baštami. V sousedství třetí brány je zbytek brány původního románského hradu, na nádvoří jsou zbytky zdí pozdně gotického krajířovského paláce a jádro nejstaršího románského objektu se dvěma věžemi. V severní věži se vzácně dochovala románská hradní kaple s apsidou a tribunou. Z vrcholu vyšší ? jižní věže se nabízí krásný výhled do širokého okolí. V jednom z objektů na předhradí je malá expozice o archeologickém výzkumu, v patrech velké věže jsou umístěny informační panely o historii hradu. Založení hradu se datuje do 13. století. V jeho historii se na něm vystřídala celá řada majitelů. Menšími přestavbami procházel sice již od konce 14. století, ale větších změn se dočkal až ve století šestnáctém, kdy byl rozšířen a nově opevněn. Díky dvojitým hradbám se tak Landštejn stal jedním z největších hradů u nás. Byl obýván do 18. století, avšak v roce 1771 byl zapálen bleskem a zcela vyhořel. Od té doby pustl až do zahájení rozsáhlé rekonstrukce v sedmdesátých letech 20. století, po níž byl hrad opět zpřístupněn veřejnosti. Jádrem hradu je románská stavba z počátku 13. století, tvořená dvěma hradními věžemi a obytným palácem mezi nimi. Vyšší hlavní věž s malými okny a s vchodem vysoko nad úrovní terénu měla obrannou úlohu. V druhé věži se dodnes dochovala románská hradní kaple. Landštejn je považován za dějiště Schillerova dramatu Loupežníci.

Novobystřicko leží na území historického Vitorazska. Slabé osídlení je datováno již dříve, ale ve 12.st. proběhla německá kolonizace (Johanité), území vlastnili pánové z Raabsu, Zöbingové či jiní němečtí šlechtici, později Vítkovci, od r.1282 je součástí české koruny (pánové z Landštejna). A již r.1341 je Bystřice městem, vznikají hrdby. Pak je vlastnili pánové z Krajku (do 16.st.), za husitských válek bylo vypáleno, později obnoveno a získává pravděpodobně svůj dnešní název. Pak území vlastnili Lobkovicové, Kinští, dále Slavatové (Vilém byl defenestrován v Praze), za třicetileté války kraj nebyl ušetřen hrůz, ikdyž jen mírně. Pak zde sídlili páni z Funfkirchenu, V r.1774 zachvátil město velký požár, později zde panoval měšťan z Prahy, hrabata z Trautmannsdorfu, von Riese-Stallburg. 30.10.1897 byl zahájen provoz na 33 km dlouhé úzkokolejce Nová Bystřice- Jindřichův Hradec.